Také, když jste byly malé děti, měly jste svou vysněnou představu o své domácnosti? Takovou představu, jak budete chtít bydlet? Já vám povím, že já jsem měla tolik představ, že bych si snad na všechno už ani nevzpomněla, ale vzpomínám si, že když jsem vždycky ležela v pokojíčku, tak jsem si představovala, jak to u mě bude v budoucnu vypadat. Myslím si, že jako sedmileté dítě jsem měla docela takové bláznivé sny. Myslela jsem si, že až budu bydlet sama, že budu mít úplně krásně sněhobílé bílý koberec. Nyní, když si na to vzpomenu, tak úplně se chytám za hlavu a nechápu, jak jsem mohla na t přijít, že bych někdy měla úplně sněhově bílý koberec, když mám dvě děti a psa a kočku.
Tak nevím, jak by to dlouho čistě sněhově bílé vydrželo. Taky jsem si říkala, že budu mít prý růžové žaluzie a na tom bílá srdíčka. Ano, je pravda, že jako dítě jsem měla ráda bílou a růžovou barvu, takže jsem všechno chtěla mít v bílé a růžové barvě. Sedačka růžová a téměř všechno růžové anebo bílé, sem tam nějaký akcent fialové barvy. Tohle měla být moje domácnost, ale řeknu vám, že vždycky, když jsem tohle vykládala své mamince, tak ona mi říkala, že jsem bláhová, že ať si můžu snít, o čem chci, ale že stejně to budu mít jiné.
Kolikrát jsem se naštvala, ale potom mi maminka řekla, že i ona měla své sny o své domácnosti a prý se také všechny rozplynuly, ale že ona mi prý přeje, aby se mi mé sny splnily. Samozřejmě, že se mi mé sny o domácnosti nesplnily. A to ne, že bych si to nemohla pořídit, ale já jsem to nechtěla. Když jsem viděla, jak mám jen béžový koberec, který vždycky vypadal třeba po měsíci používání děsně, bláznila jsem. Tak jsem si řekla, že sněhobílý koberec opravdu si nechám jenom ve své paměti. Bude to jenom vzpomínka na mé dětství a na mou touhu, jak měla vypadat moje domácnost. Nyní mám takový tmavě růžový koberec, který má na sobě tmavé šmouhy. Je to takové jako maskování. Kdyby se zašpinil, tak abych to mohla kdyžtak vydat za uměleckou šmouhu.